hlavní stránka
Monitoring z tisku

Jak si převychovat tatínka
Zdroj: Právo
Datum: 14.03.2005

LUCIE BÍLÁ HRAJE HLAVNÍ ROLI NOVÉM MUZIKÁLU LÁSKA JE LÁSKA V DIVADLE TA FANTASTIKA

Stejně jako Marta Kubišová v "one woman" muzikálu Líp se loučí v neděli v Divadle Ungelt, dočkala se i Lucie Bílá svého muzikálu, který jí "na tělo" anebo spíše na míru jejích písniček ušil Antonín Procházka za spolupráce Gabriely Osvaldové a Ondřeje Soukupa.
Procházka je velice obratným autorem, který dokáže " spíchnout" na velice solidní (někdy i vynikající) úrovni jak konverzačku (a to rozhodně není snadný žánr!) či crazy komedii, tak i operetu a muzikál. Láska je láska pro Lucii Bílou je tak trochu od každého kousek a Procházka v ní uplatnil výprodej svých osvědčených receptů.
Příběh popové hvězdy Zaňákové (sic!), která není spokojená s tím, jak ji autor napsal, a začne aktivně zasahovat do stránek svého příběhu, nepostrádá nápaditost a mohl by být východiskem k řadě komediálně vděčných situací. Zpočátku se zdá, že tomu tak i bude, zejména když se hrdinka vydává do minulosti, kde zastihuje svého tatínka coby desetiletého " kluka ulice" a pokusí se ho v roli hodné tetičky, co "bručela v kriminále" tak trochu převychovat. Laskavý divák může pominout časové nesrovnalosti příběhu, který začíná ve 40. letech a pokračuje v dalších dvou desetiletích, ale těžko mu ujde fakt, že se hra čím dál víc rozpadá do drobných a laciných vtípků, loudících přímočaře o divákův smích (včetně pokleslé parodie homosexuální dvojice).
Zatímco Marta Kubišová si vystačila v zmíněném monomuzikálu sama (jen za pomoci papírové figuríny partnera), Lucii Bílou obklopuje více než desítka dalších postav. Kromě tatínka a maminky bloudí příběhem i další dramatická postava usilující o zásadní změnu svého osudu, a sice Vávra, přiotrávený nechutným kafem, či Amor-Magor nezvládající svou roli milostného intrikána. Jsou to ovšem figury, stejně jako příběh, spíchnuté horkou jehlou, a nelze od nich mnoho očekávat. Ještěže je tu Lucie Bílá, která přes chatrnost děje a jeho peripetií se v něm pohybuje s obvyklou suverenitou, a to nejen pěveckou, ale i hereckou, jež je založena na bezprostřednosti a schopnosti živého kontaktu s publikem. Je prostě svá, což v překladu znamená sympatickou holku, která má osobní charisma, dokáže zazpívat tak, že publikum ani nedýchá, a když se něco na jevišti zadrhne, tak to prostě "okecá" a jede se dál.
Ostatní se vedle ní ocitají na vedlejší koleji, z níž se tu a tam blýskne pěvecky a vzácněji i herecky (Vávra Vladimíra Marka), ale méně by bylo více. Kdyby byla Lucie Bílá obklopena dvěma-třemi skutečně dobrými partnery, kteří by uhráli všechny ostatní role, mělo by představení možná větší vtip i spád.

Radmila Hrdinová



zpět
nahoru
Aktuální termíny a vstupenky najdete na stránkách divadla TaFantastika. návrh a realizace laskajelaska.cz